„Nejsem tvůj otec!“

Jako každý rok jsme se vypravili na vodu pádlovat, pít rum, křičet JO HO HO a krájet pádlem vodu, jak se na špinavé říční vlky patří. Tentokráte jsme zvolili Ohři, a ikdyž bylo málo vody, o dobrodružství nebyla nouze. Bojovat s peřejemi se s námi vypravil i bubeník a basák z kapely a právě on, bubeník se stal hlavním hrdinou tohoto příběhu. Bylo krásné letní odpoledne, po vodě jsme se plavili už asi čtvrtý den a slunce pálilo do obnažených zad. V dáli jsme uslyšeli hučení péřejí a před námi klidná voda. Jak asi nemusím pirátům vysvětlovat, blížil se jez. Tento byl obzváště rozbořený a prokličkovat mezi ním, jak se později ukázalo, nebyla práce pro suchozemské korýše. Několik našich lodí zdolalo kameny bez problému ale když najeli do této krkolomné vodní uličky náš bubeník a basák, Poseidón jim nebyl nakloněn a obrátil loď. Oba zmizeli pod vodou. U žilnatého hlavonožce, jaká nerozvážnost – hned za nimi vjel do jezu otec se svým asi pětiletým synem na háčku. Ani jim štěstí nepřálo a chlapeček zmizel pod peřejemi. Všchni sledovali co se bude dít, prázdné lodě se točily v pěřejích a pádla se vydala na cestu sama dál po řece. V tom se vynořil bubeník, nad hlavou držel nebohé tonoucí dětátko, které k němu vzathovalo ručičky a volalo: „Tatínku, tatínku!!“

Ještě omámené divokou vodou. „ÓÓÓ nejsem tvůj otec!“ Zvolal buebík a už se k nim blížil biologiocký otec, který neštastné dítko převzal od našeho hrdiny a začal ho utěšovat. „Lépe si ho hlídejte, ať se vám zase nezatoulá.“ Řekl ještě hrdý bubeník a všechno dobře dopadlo.