Ještě omámené divokou vodou. „ÓÓÓ nejsem tvůj otec!“ Zvolal buebík a už se k nim blížil biologiocký otec, který neštastné dítko převzal od našeho hrdiny a začal ho utěšovat. „Lépe si ho hlídejte, ať se vám zase nezatoulá.“ Řekl ještě hrdý bubeník a všechno dobře dopadlo.

Den -1. neděle 19.8.2007

S Vítkem jsme domluvení, že pojedeme v neděli. Ráno mě Vítek volá, že to nestíhá a odkládá odjezd na pondělí. Jsem velice rozhořčen.

Den 0. pondělí 20.8.2007

Asi v 10 hodin mě Vítek volá že opět nestíhá, že pojedeme v úterý. Autobus je zjištěný přímo do Děčína, kde začínáme. Jede v 13:29 z Pardubic

Den 1. úterý 21.8.2007

Vítek na poslední chvíli dorazil na autobusové nádraží – prý se ještě ve 13:00 balil. Nasedáme do autobusu. Jízdné stojí 150,- , což je krásná cena na to, že jedeme přes půl republiky. Se zastávkou v Mladé Boleslavi, kde jsme shlédli snad největší pajzl v Čechách. Nacházel se na autobusovém nádraží. Mluví se zde převážně slovensky a ukrajinsky. Okénko s pivem které je pouze lahvové je zamřížované, v dýmu cigaret zde blikají výherní automaty a opojení dělníci zde vyřvávají.

Nasedáme opět do autobusu a pokračujeme do Děčína. Začínají kopce v oparu a slunce skrz mraky vytváří nádherné scenérie ozářených vršků hor. I architektura se zde mění a podél silnice nás provází říčka Ploučnice svižně tekoucí mezi kameny a překonávajíc občasné jezíky. Projíždíme též skrz vesničku JEZVE, kde stojí malý hřbitov pod horou a dominuje mu pseudogotická hrobka-kaple. Moc hezký hřbitov se silným energetickým vyzařováním.

Přijíždíme do Děčína a na zastávce kde vystupujeme nás vítá rybník osídlený labutěmi. Dominantou Děčína je malý, romantický hrádek postavený v pseudogotickém stylu na skále tyčící se nad Labem. Na druhém břehu je další skvost – děčínský zámek. Město je překvapivě krásné, plné malých uliček zapletených do zámeckých zahrad, které stojí společně se zámkem na skále. Mapa nám ukázala, že pod železničním mostem historickým je kemp a koupaliště. Když jsme přišli, přivítal nás poničený komplex plný polorozbořených staveb a zdevastovaného koupaliště. Mezi těmito rozvalinami posedávají partičky mladých lidí, popíjí víno a vykuřují. Od paní vracející ze zahrádky jsme vyzvěděli, že koupaliště i s kempem je od povodní v roce 2002 zavřeno. Později jsme se dozvěděli že kemp je uzavřen již od roku 2000… Vítek asi vzal mapu kempů vydanou za krále Klacka. Vydali jsme se tedy do města avšak cesta nás zavedla na koleje a již zmíněný historický železniční most. Přecházíme po tomto vratkém díle jenž tu ji nějaký pátek stojí a rozhodně není určen pro pěší a přicházíme na vlakové nádraží. Zde se od fousaté paní jenž nám točí pivo v nádražním bufetu dozvídáme, že je možné se dostat autobusem č. 9 do vesnice Nebočady a zde nalezneme kemp Formule 1. Nastoupíme do autobusu, je zde ale jistá zvláštnost jenž nás zaskočila a to způsob placení – jízdenky se v tomto městě neprovozují – peníze se vhazují u řidiče do mincovníku. Na cestě do kempu nejsme sami. Společně s námi jedou dva mladí Němci. Po vystoupení z autobusu se vydáváme špatnou cestou a ale pak jsme se vrátili a dostali se ke kempu. Už se začalo stmívat – byl nevyšší čas… Na nebi jsou vidět mraky ale zatím to na déšť nevypadá. Součástí kempu je i koupaliště a sympatická obsluha.

Teď přišel Vítek po 45 minutové přípravě za mnou do hospody kde sedím a píšu

Po zaregistrování v kempu jsme uvařili plněné těstoviny a šli spát… Tedy já se uložil ke spánku a Vítek seděl nad skoro zavřeným batohem. Ze stanu od dvou Němců táhla tráva, kterou si chlapci dávali na dobrou noc. Začalo poprchávat… Přikryl jsem se celtou a usnul.

Den 2. středa 22.8.2007

Probudili jsme se, bylo zamračeno a poprchává. Šel jsem se osprchovat a sednout si do hospody v kempu na snídani – míchaná vejce. Vítek sedí naproti, pije presso a hudrá že v Českosaském-Švýcarsku zabloudíme. Jak Vítek naznačil, naše další kroky budou směřovat do skal. Sice mě bolí kotník ale snad to zvládnu

17:33

Sedíme u Pravčické brány, prší a svítí sluníčko – duha bohužel vidět není. Vítek stresuje že se nikam nedostaneme. Pijeme pivo za 35,- a máme náherný výhled na bránu i krajinu. Je zde nádherně, krásné, monumentální skály a vše dokreslují romantické mraky. Stylově řešíme dobu K.H.Máchy. Vítek se mě ptá, zda-li v té době bylo pivo jako nyní. Bohužel mu nemohu dát uspokojivou odpověď – začíná být nervózní. Kolem běhají děti a křičí. Vítek je čím dál tím více nervózní a chce jim podrazit nohu. Cestou sem jsem našel kámen ve tvaru největšího českého megalitu Pastýř, který se nachází u obce Klobouky.

22:57

Po návratu ze skal jsme v Hřensku stopli chlápka který nás odvezl do Března za Děčínem. Začalo poprchávat. Stopujeme a po chvíli nás požádal nějakých chlápek s brýlemi a dlouhým HC vousem, zda-li by bychom ho neprozvonili, že nemůže najít mobil. Vítek ho prozváněl a hledali mobil po zkušebně kterou měli v domě mládeže vedle místa kde jsme stopovali. Pak ho jel hledat domů – Vítek stále prozváněl. Nakonec ho našel a vrátil se. Za odměnu nás chtěl odvézt do Benešova ale nakonec nás hodil až do České Lípy, kde nyní sedím opřený o popelnici s plasty a snažíme se stopovat. Chceme se dostat do Doksů. Za půlhodinu co zde jsme, projelo jedno auto. Vítek chodí kolem a říká, že to nemá vůbec smysl. Chce se někde u Lípy utábořit. V Děčíně je bouřka, které jsme zdárně ujeli. Na severním nebi šlehají blesky, nad námi je krásně čistá obloha a hvězdy. Je příjemná noc… Znervózňuje mě akorát bouře v dáli jenž by nás mohla dohnat.

23:15

Stále stopujeme. Nasadili jsme časový limit 10 minut nebo jedno auto. Jsem zvědavý jak vopice jak tohle dopadne…

Den 3. čtvrtek 23.8.2007

6:47

Dobré ráno. Sedím ve spacáku ve vesnici Lesná. Vítek ještě spí a ze silnice 1.třídy, která je asi 50 m od nás jsou vidět projíždějící auta. Je nádherné ráno, sluníčko vychází a ne obloze je jen pár mráčků. Včera jsme po uplynutí limitu vyšli pěšky z Lípy a hledali vhodné místo na spaní. Došli jsme k mikroregionu Peklo. Zde jsme zjistili že jsem na mapě našel špatnou silnici a stopovali jsme na nějakou vesnici, nikoli na Doksy. Stopovat již nemělo význam a tak jsme po této silnici a došli do vesnice Lesná kde jsme kolem 1:20 spočinuli u místního trafa. Šel jsem spát, Vítek seděl a koukal na hvězdy. Teď se Vítek probudil, zatím nehudrá. Je krásná rosa na trávě i v bodláčí jenž nás obklopuje.

7:57

Sedím na návsi pod třemi lípami, uvařil jsem čaj a čekám až se Vítek sbalí. Koukám na starou paní procházející se po zahrádce u své roubenky. Má zde krásnou slunečnici. Nebe je již čisté jako ozvěna a slunce barví trávu do zlata. Dnes máme v plánu dostopovat do Doksů, zde nabít baterky do foťáku a přemístit se na hrad Houska, kde by jsme měli spát.

Teď jsem koukal do mapy a v okolí jsou opravdu zajímavé názvy míst: Kraví Hora, Boreček (pod Mimoní), Filipov (u Kamenné skalice) atd.

9:41

Sedíme u Máchova jezera, pijeme pivo, žereme párek. Než jsme sem dorazili, proběhla spousta zajímavých věcí. Stopovali jsme naproti benzínce na výše zmíněné silnici 1. třídy a Vítek skuhral že nás nikdo nevezme. Ani to nedořekl, zastavil chlap a řval: „Presto, presto!“ Moc jsem nepochopil co chce ale nastoupili jsme. Odvezl nás do Doksů. Byl to nějaký pán ze Srbska, který žil i v Mnichově a Slovensku – proto mluvil asi třemi jazyky najednou. Když jsem se ho ptal jaké to je v Černé Hoře, odvětil že kokotina vyjebaná pochcatá atd – Slovensko se na něm podepsalo Pak jsme šli k vodě a Vítek celou dobu hudroval že zde bude narváno. Přišli jsme na hlavní pláž. Bylo zde prázdno, u kiosků postávalo pár ospalých stánkařů. Je krásně, azurová obloha, teplý vánek a vlnky hladí pláž.

15:56

Sedíme v kempu Klouček s Martinem z Přelouče, který je zde kvůli zítřejší akci Mácháč 2007. Vítek už 3 hodiny nepřichází.

23:03

Ležíme na zastávce a venku docela prší. Vítek se se mnou chce vsadit o 20 000 ,- že se na nás zastávka do rána zřítí. Odpoledne jsme se sešli s Vítkem v kempu pokračovali na Housku. Z Doksů jsme dostopovali do vesnice Žďár. Chlap co nás vezl říkal, že na Housce jednou spal v lese a že se mu zdály tak šílené sny, že se v noci sbalil a odešel domů do Starých Splavů (pozn. asi 12 km). Dnes jsme původně chtěli dojít až na Housku ale protože mě stále bolí kotník, nemohl jsem to dojít a žádné auto nejelo. Je to 5 km. Původně Vítek chtěl spát na poli ve skupince stromů uprostřed staré cesty pro traktory. Vzhledem k tom, že se dálce blýská, rozmluvil jsem mu to. Když jsem se šli, byl nádherný západ slunce s červánky, ani mráček. Potom začalo kapat a teď prší konstantně. Na zastávce nás navštívila i místní omladina. Jako první přišla asi čtyřčlenná skupina a 13-ti letá dívka na nás: „JAKO PÁNOVÉ, DO KDY TADY HODLÁTE BEJT ?!“ Když se dozvěděla že do rána, zablekotala svým jazykem nabroušeným něco vy stylu že to je jejich zastávka a kde že jako budou kouřit? Vítek vyrazil někam do deště a už asi 15 min se nevrací. Déšť šumí a ze zábradlí pravidelně padá kapka za kapkou. Kap, kap v tempu 120 BPM. Lampa naproti zastávce mě svítí do očí ale myslím že s tím jak jsem unaven nebude problém usnout. Vítek přichází

Den 4.středa 24.8.2007

9:40

Ležím na zastávce a Vítek se mě již počtvrté ptá, zda-li si má vzít kraťasy. Mezi tím zde chodí od ničeho k ničemu a říká že se zbláznil. Celá vesnice již ví o naší přítomnosti, v obchodě se mě ptali jak se nám spalo když jsem si byl pro snídani. Dnes máme dojet na Trosky ale vzhledem k tomu, že Vítek ještě nesnídal, obávám se, že sotva stihneme Housku.

11:00

Vítek konečně vyrazil do obchodu po hodinové přípravě. Vařím čaj – druhou várku. První jsme vypili u mojí snídaně. Vítek se vrací

13:03

Sedíme u hradu Houska, absolvovali jsme prohlídku. Uvnitř jsem cítil jakési „propadání podlahy“, malátnost a místy jsem se musel opírat o stěny abych se neskácel. Nejintenzivnější to bylo v loveckém salónku. Teď je mi nevolno, hlavu prázdnou a mám husí kůži. Vítek se zde prý cítí dobře ale taky malátně. Teď pijeme pivo, koupili jsme si brožuru „Kastelán o Housce“. Vypadá to, že zde není negativní ale silně energetické pole.

15:22

Sedíme v restauraci u Antošů ve vesnici Kruh a jíme domácí karbanátky které jsou vskutku vynikající. Vliv Housky již vyprchal a Vítkovi zde velice chutná Budvar 10°. Říkal ž si dá pár bazénů a vožereme se J. Navíc mu nedá spát dopis K.H.Máchy otisknutý v kastelánově brožuře.

19:54

Sedíme na zahrádce maldějovské restaurace v Českém ráji a pijeme Svijany za 15,-. Trosky jsou na dohled a Vítek mě nadává že jsem uvedl čas 19:54 a ne 19:53. Sem jsme dojeli třemi stopy, a vše šlo až nečekaně hladce. Jen nás vysadili, hned nás vzalo další auto. Poslední si s námi udělali zajížďku až sem, pod zříceninu Trosky. Dostali jsme sem tak rychle že provolávám sláva a radostné ejchuchu. Vítek mě na to řekl: „Neboj, bude hůř.“ Majitelé restaurace nás nechají přespat zadarmo na zahradě jejich motelu.

20:22

Přečetl jsem Vítkovi tento deník. Mlátí mě po koleně a říká že se zbláznil a že udělá nějakou nepatřičnost. Během čtení mě málem zabil za to, že v prvním zápisu jest zapsáno že zavolal, přitom prý napsal. Právě si objednal katův šleh a říká HEČ HEČ že jsem si nic nedal… Za chvilku mu feferonky zavřely ústa. Jsme v ráji… V Českém ráji…

Den 5.sobota 25.8.2007

9:52

Ležíme na pokoji číslo 15. Vítek se již vzbudil. Venku je nádherné počasí, na nebi ani mráček a rosa ještě svlažuj přírodu. Včera jsem vypil 6 piv a velkého ruma vše za 108,-. Během večera kdy jsme seděli na zahrádce jsem vzal nůžky a ostříhal suché listy palmy která stála vedle nás a plakala. Čekali jsme v restauraci a čekali do zavíračky aby nám výčepní ukázal místo kde budeme spát. Kolem 23:45 za námi přišel a říká že pro nás má něco lepšího…

Vítek právě říká že by chtěl létající spacák, s kterým by létal po vsi a říkal lidem že se zbláznili a on že se zbláznil taky J

Zpět k jádru pudla, tedy něco lepšího. Šel s námi k baráčkům, vzal klíče a říkal že jsem šéfovou dostal tím, jak jsem pomohl palmě a že nás za to nechá přespat v baráčku kde nechybí sprcha ani záchody. Paradoxně mě to mrzelo… Neviděl jsem tu noc hvězdy.

Vítek kouká a říká že jsem taky blázen a jeho že chytl amok.

11:30

Vítek dostal nápad. Chtěl by si vzít plynovou masku, svléknout se donaha a běžet přes vesnici… Ještě že s sebou nemáme plynovou masku J. Teď jsem dovařil čaj.

11:50

Vítek si ještě nenalil čaj, chodí kolem postele.

14:57

Sedíme na hradě Trosky, pijeme pivo, sežral jsem párek. Vítek pije limču a říká: „počkej, počkej, počkej – pomoc, pomoc, pomoc!“ Hrad je krásný, opravuje se a to co je zde opravu dokonalé jest výhled. Jsou i krásné mráčky. Když jsme přijeli na nádvoří, bylo představení pro děti, z kterého Vítek pochytil počkej – pomoc. Je zde příjemná aktivní energie, je vidět že se na hradě pracuje. Prodávají zde drahé kameny. Koupil jsem si křišťál.

15:28

Místní komediant věnoval Vítkovi píseň začínající slovy: „Ty jsi dobrák od kosti…“ Refrén se nesl takto: „Věř mi milej pane, ženský to jsou saně, když po lásce toužíš, miluj svýho koně!“

17:15

Sedíme na vlakové stanici, uvařili jsme těstoviny a kapučíno. Cestou sem jsem museli procházet skrz ohradu plnou velkých krav. Měl jsem oči na stopkách aby po nás místní volové nevystartovali a jak jsem tak na ně koukal, šlápl jsem do jejich h…. . Když jsme se dostali sem, stará paní se Vítka zeptala zda-li neví, v kolik jede vlak a on na ní nevrlým hlasem i pohledem: „To jako to nevidíte nebo co???“ Pak nadával, že ho znervózňuje tím, jak sedí naproti na lavičce. Teď sedím na vyhřátem kameni u zastávky, koukám na siluetu trosek, sluníčko již dělá dlouhé stíny. Vítek chodí po okolí zastávky s hrníčkem čokoládového moku. Jede nějaký vlak kolem17:40 ale asi pojedeme stopem.

18:00

Sedíme ve vlaku a jedeme do Jičína. Vítek se škodolibým potěšením vykládá historku jenž vyposlechl od pána vlaku o tom, jak nějaký muž rozbil hubu jehovistovi za to, že mu řekl že vypadá sympaticky, zda-li by mu nemohl dát Probuďte se. Naproti mně sedí moc hezká slečna a píše sms. Později jsem se jí zeptal jestli mě nedá číslo… Odmítla… Vítek mě později říkal že jí bylo tak 12… Asi mě zaslepilo to, že na krku měla dvojtou spirálu… Teď mě Vítek chce sebrat tužku, protože mu jí prý ničím tím, jak jí mám v ruce.

18:17

Vítek uvažuje o registrovaném partnerství s ovečkou Vendulkou… Stále jedeme ve vlaku.

- konec deníku -

Dokončení

V Jičíně jsem vystoupili z vlaku a hned nám hlásili spoj do Hradce Králové. Jaké to štěstí. Zajímavé ale bylo že to byl ten samý motorák, kterým jsem přijeli sem. S jazykem na vestě jsme doběhli zpět, nastoupili a celý vlak se moc hezky pobavil. Koupili jsme si u průvodčího opět jízdenku a dojeli do Hradce. Byl nádherný teplý večer. Já se odpojil a šel na pivo s kamarádem z Hradce. Vítek jel domů. Asi v 1:00 jsem šel stopovat k rodičům do Hradiště na Písku. Asi po 30 minutách mě zastavil pán, jenž jel celou cestu asi 200 km/h. Dorazil jsem do Hradiště, vybalil si u nás na zahradě spacák a usnul pod jabloní. Ráno mě maminka nadala, že jsem nešel dovnitř, co kdybych nastydl… Byla to poslední noc pod širákem… Poslední noc kdy jsem mohl usínat s tím nejhezčím co znám… Pohledem na jasnou noční oblohu…

27.8.2007

Filip Obr